Nová regulace kybernetické bezpečnosti v EU

Směrnice NIS2 rozšiřuje okruh povinných osob v oblasti kybernetické bezpečnosti, zpřísňuje požadavky na hlášení bezpečnostních incidentů, zavádí odpovědnost managementu a zvyšuje sankce za nedodržení povinností.

Zásadní je rozšíření okruhu povinných osob, který by se v prostředí ČR měl dle odhadu NÚKIB rozšířit více než desetinásobně, a to zejména o vybrané poskytovatele IT služeb, výrobní podniky, poštovní a kurýrní služby nebo organizace působící v oblasti výzkumu. Za povinné osoby budou považováni nově i obchodníci s plynem a elektřinou. V praxi by mělo jít převážně o podnikatele velikosti středního podniku.

Zatímco dnes jsou povinné osoby řazeny do 4 kategorií, směrnice počítá s rozdělením do dvou skupin – základní a důležité subjekty s odlišným režimem, kdy patrně všechny subjekty budou plnit vyjmenované povinnosti, rozdíl však bude v rozsahu povinností.

Povinnými osobami dle směrnice budou až na výjimky pouze organizace dosahující alespoň velikosti středního podniku ve smyslu doporučení Evropské komise 2003/361/ES ze dne 6. května 2003 o definici mikropodniků, malých a středních podniků, tedy s minimálně 50 zaměstnanci a 10 miliony eur obratu (alternativně k minimálnímu obratu postačí naplnit kritérium 10 milionů eur bilanční sumy).

Pro stávající povinné osoby směrnice NIS2 přináší spíše zpřesnění a doplnění stávajících povinností. Doplněny jsou konkrétní lhůty pro hlášení bezpečnostních incidentů. Z hlediska managmentu povinných osob je zásadní odpovědnost za schválení a dohled nad uplatňováním pravidel bezpečnostních programů. Zavedena je též povinnost řídících osob absolvovat příslušná školení.  NÚKIB by měl dokonce získat možnost dočasně zakázat výkon řídící funkce osobě porušující povinnosti v oblasti kyberbezpečnosti. Obecně pak dochází k enormnímu nárůstu výše pokut (z 5 mil. Kč až na 240 mil. EUR).

Směrnice by měla být transponována do českého právního řádu cca v polovině roku 2024.

 

K neplatnosti dohod o neplaceném volnu v případě překážek v práci

Řada zaměstnavatelů řešila situaci, kdy v době pandemie koronaviru neměli pro zaměstnance práci, uzavíráním dohod o neplaceném volnu. Šlo zejména o ty podnikatele, kterým pandemie znemožnila otevřít provozy nebo poskytovat služby. Tuto praxi však Nejvyšší soud ČR označil za nezákonnou.

V případě posuzovaným Nejvyšším soudem ČR šlo o spor mezi zaměstnancem, řidičem zájezdové přepravy a jeho zaměstnavatelem, který dohodou řešil situaci, kdy bylo výrazně omezeno cestování, a tedy neměl pro zaměstnance práci.

Nejvyšší soud k věci uvedl, že zaměstnavatel obecně může poskytnout zaměstnanci neplacené volno zejména v situacích, které zákon neupravuje v souladu se zásadou, že co není zakázáno, je povoleno. Takovou situací však není, jsou-li na straně zaměstnavatele překážky v práci a touto dohodou fakticky dochází ke krácení zaměstnance na náhradě mzdy, na kterou má ze zákona právo. Za této situace se zaměstnavatel se zaměstnanci nemůže platně na neplaceném volnu dohodnout.

Zaměstnavatelům, kteří poskytují zaměstnancům neplacené volno, je tedy nutné doporučit, aby byli do budoucna obezřetní, a pokud možno tak nečinili v době, kdy existují nebo by mohly existovat objektivní překážky v práci na jejich straně. Dohoda o poskytnutí neplaceného volna by měla být v písemné formě a ideálně by v ní měl být uveden důvod, proč se volno poskytuje, aby se minimalizovalo riziko hodnocení dohody jako obcházení zákona.

 

Zachrání firmy v potížích preventivní restrukturalizace?

Cílem preventivní restrukturalizace je odvrácení úpadku společnosti za současného zachování provozu obchodního závodu. Společností, které se již dostaly do úpadku, se již tato možnost týkat nebude.

Ozdravení má podnikatel dosáhnout zejména vyjednáváním s věřiteli nad restrukturalizačním plánem. Ten by měl věřitelům za to, že poskytnou určité úlevy, poskytnout větší šanci na uspokojení pohledávek nebo i zachování existujících smluv než případný úpadek a na něj navazující insolvenční řízení.

Preventivní restrukturalizace bude mít dvě podoby – veřejnou a neveřejnou. V případě veřejné se v restrukturalizačním rejstříku zveřejní výzva věřitelům, aby přihlásili své pohledávky, se kterými se společnost bude muset v rámci restrukturalizace vypořádat. V případě neveřejné restrukturalizace pak bude restrukturalizační plán schvalován pouze dotčenými věřiteli (tj. těmi, jejichž práva budou plánem dotčena), a to nejméně tříčtvrtinovou většinou. Pro nedotčené věřitele se restrukturalizací nebude nic měnit. Výhodou neveřejné restrukturalizace pak bude jistě i odpadnutí negativní publicity spojené s insolvenčním řízením.

Oproti insolvenčnímu řízení, které je z principu konfliktní, je restrukturalizace do větší míry konsenzuální proces. Je otázkou, zda budou společnosti nového institutu využívat. Domníváme se, že by tato možnost řešení hrozícího úpadku mohla být pro managment firem přijatelnějším řešením než vyjednávání úlev s jednotlivými věřiteli, které může s sebou nést riziko případné napadnutelnosti z důvodu zvýhodňování či krácení věřitele v případě, kdy se úpadek nepodaří odvrátit. Na dopad nového zákona si však budeme muset počkat ještě několik měsíců, než bude schválen.